Na kraji lesa byla malá chaloupka. Bydlela tu krásná Marika se svým mužem Richardem. Byli to dobří lidé a milovali jeden druhého víc než svůj život a vždycky pomáhali těm, co to potřebovali. K úplném štěstí jim chyběli jenom děti. Nevzdávali se nadějí a tak i k nim jednoho slunečného dne zavítala porodní babka a pomohla Marice přivést na svět dvě krásná miminka. Kluka, který dostal jméno Daniel a holčičku, které začali říkat Dominika. Tak krásná děťátka už dlouho nikdo neviděl. Marika a Richard byli velmi šťastní a starali se o své dva poklady velmi svědomitě a zahrnovali je spoustou lásky.
Jejich domek byl sice u lesa, ale jen trochu stranou vesnice. A protože lidé jsou různí i názory na toto pro Mariku a Richarda šťastné zrození měli rozdílné. Někteří se radovali společně s nimi, jiní v tom se strachem v očích viděli špatné znamení a další jim prostě záviděli.
Dvojčátka rostla jako z vody. A přestože díky výchově svých rodičů z nich vyrůstali dobří, spravedliví, citliví a nezištní lidé, zmateni s rozpaky velmi intenzivně vnímali negativní postoje mnohých lidí z vesnice. Cítili se jako pod drobnohledem. Jakoby někteří pouze čekali na jakékoli nepatrné znamení, na jehož povel by se na ně vrhli a chtěli jim ublížit. Rodiče je připravili na skutečnost, že to nebudou mít v životě jednoduché a tak byli opatrní.
O jejich sedmé narozeniny se však stalo něco, co mnohé lidi z vesnice velmi znepokojilo a co pro ně mohlo být právě tím znamením, které je přivede ke špatnému, podle nich ale k jedinému správnému, řešení a způsobí jen bolest a utrpení.
A jaká událost pomohla roztočit kolo osudu v neprospěch Daniela a Dominiky ? Právě jejich narozeninový den byl tím, kdy jim měla být odhalena jejich zvláštní schopnost. Maminka Marika upekla dětem čokoládový dort, pro každého jeden. Vyzdobila jim pokoj a pozvala několik dětí, aby své sedmé narozeniny neoslavovali sami jako již šestkrát předtím. I přes nesourodé názory ve vesnici několik dětí opravdu na oslavu dorazilo. Hlavně ze zvědavosti, jak to u nich vypadá a také samozřejmě ochutnat dobroty, které jim jejich maminka připravila. Daniel a Dominika byli moc šťastní, že mají společnost a těšili se na krásně prožitý narozeninový den. Všechno probíhalo jako kdekoli jinde na oslavě narozenin. Děti si hráli, tancovali, zpívali, předávali si dárky, jedli dort a jiné dobroty a když byli v nejlepším, objevil se v otevřeném okně nádherný orel, majestátně se postavil a z jeho zobáku začaly vycházet známé orlí skřeky, které všichni slyšeli a zacpávali si uši. Jenom dvojčata zaraženě pozorovala orla v němém úžasu, že rozumí tomu, co říká. Orel je přišel varovat, že se v nedaleké skalní průrvě usadil zlý čaroděj a kuje pikle, jak ublížit lidem v této vesnici. Daniel a Dominika neváhali a hned všem pověděli, co orel říkal. Ostatní děti včetně jejich rodičů na ně zaraženě koukali. Nevěděli, jestli se mají smát nebo bát. Proto se všichni raději rozloučili a spěchali domů vyprávět tu událost svým rodičům. Marika s Richardem se na sebe podívali a bylo jim jasné, že pokud dosud existovali lidé, kteří je neměli rádi, báli se jich nebo byli zmateni, jejich počet se potom, co se nyní stalo, určitě ještě zvětší a to nevěstí nic dobrého. Orel mezitím uletěl a dvojčata nechápala, proč ta slova slyšeli jen oni a proč se všichni tak rychle vytratili. Bylo po oslavě. Dneska šli spát velmi rozrušeni a v duchu se obávali, co ještě přijde.
Od té doby se život malých dvojčat změnil. Začali si zvykat na svou nově objevenou schopnost a poslouchali, co si povídají cvrčkové v trávě, ptáčkové na stromech, na co si stěžují pejskové a kočičky, o čem klábosí slepice, kachny, husy, ovce, kravičky a kozy, jak si v životě libují prasátka, co trápí srnky, včeličky, žabičky a veverky a vyprávění spousty dalších zvířátek. A zatímco Daniel a Dominika se ze svých schopností těšili a chtěli se s nimi dělit s ostatními dětmi, ostatní vesničané pro to pochopení neměli. Děti i dospělí jim zavírali dveře před nosem, posmívali se jim, dělali jim naschvály, jakmile se ve vesnici stalo něco špatného či divného, házeli hned vinu na dvojčata. Vůbec je nenapadlo, že jsou to vlastně ještě děti, kteří svět teprve začínají objevovat a poznávat a že by se jejich chování také mohlo dotknout těch křehkých dětských citů, ve kterých díky tomu sílil zmatek, nepokoj a smutek. Nikdo si nepřipustil, že by nějaký čaroděj mohl opravdu existovat a skrývat se nedaleko jejich vesnice. A tak mohl tento zlý stařec, který se najednou objevil ve vesnici a kterého nikdo neznal, nerušeně páchat svoje špatnosti, aniž by ho kdokoli podezříval.
Osud tomu však chtěl a jednou ho při jedné nepravosti viděla právě Dominika. Kradl mladé telátko jednomu sedlákovi. Mávl kouzelnou hůlkou a z živého telátka bylo náhle telátko dřevěné a čaroděj ho hbitě ukryl do pytle, který nosil stále sebou. Dominika, která zrovna šla kolem domů ze školy, kde ji zdržely závistivé spolužačky, co ubližovali nevinné veverce, všechno viděla a spěchala to povědět bráškovi a rodičům. Netušila ale, že čaroděj ji také viděl. Když doma dovyprávěla svůj příběh, všichni se začali obávat o osud vesnice, ale také si uvědomovali, že Dominice nikdo neuvěří a spíš obviní ze zmizení telátka ji než nějakého (i když cizího) starce. Druhý den byla sobota a Dominika s Danielem si hráli na zahradě, když je maminka zavolala k obědu. Daniel hned vyběhl, že bude u stolu první, Dominika ještě doplétala věneček ze sedmikrásek, když se za ní najednou objevil stín. Otočila hlavu a uviděla toho ošklivého starce, co kradl to telátko. Než však stačila vykřiknout, čaroděj mávl kouzelnou hůlkou a zmizel i s Dominikou. Když sestřička dlouho nešla, rozhodl se Daniel, že pro ni dojde, aby se maminka s tatínkem nezlobili. Vrátil se na místo, kde Dominiku opustil a nikde ji nevidí. Jenom na zemi leží nedopletený věneček ze sedmikrásek. Že by se mi schovala a čeká až ji najdu ? A proč by to dělala, když ví, že máme jít na oběd ? A když jsem odcházel, tak nic neříkala ? Ptal se v duchu sám sebe Daniel. Najednou mu kolem hlavy začal létat pestrobarevný motýlek a malý kluk slyší jeho hlas: „Dominiku odtud odnesl zlý čaroděj k sobě to temné hory v hlubokém lese za vesnicí !!!“ To zopakoval asi čtyřikrát a zase odletěl. Daniel se opravdu vylekal a pospíchal to říct rodičům. Ty o jejich zvláštní schopnosti stále ještě trochu pochybovali, takže se rozhodli, že se nejdříve vydají hledat Dominiku do vesnice, jestli neodběhla s nějakou kamarádkou nebo ji neodlákali zlomyslné spolužačky, že úplně zapomněla říct rodičům, že odchází.
Malý Daniel smutně sedí na posteli ve svém pokojíčku a když se rodiče za půl hodiny vracejí s nepořízenou, rozhodne se, že půjde sestřičku hledat. Takže zatímco rodiče u stolu v kuchyni řeší, co podniknout dál, Daniel se potichu vytratí z domu oknem a zamíří k lesu. Má sebou jenom malý batůžek s pitím a několika sušenkami, co měl v pokojíku na stolečku, a teple se oblékl. Kolem pasu si ještě uvázal teplou mikinu pro sestřičku, až jí najde. Les je opravdu velmi hustý a pomalu se šeří, ale kamarádky světlušky mu svítí na cestu.
Mezitím čaroděj připravuje ve své jeskyni děsivě páchnoucí lektvar, který vaří v mohutném kotli a z něhož stoupá dým ke stropu, po němž se plazí ven z jeskyně a stoupá dál k nebi a přitahuje k sobě hrozivé černé mraky, hromy a blesky. Až ten lektvar dovaří snese se nad vesnici velikánský mrak, z kterého bude stále pršet, dokud nebude vesnice celá pod vodou a vzniklé jezero se pak stane jeho královstvím. Je to totiž vodní čaroděj, a protože žít ve vlhké jeskyni je pro něj jen přežívání, potřebuje dostatek vody, aby mohla jeho moc dostatečně zesílit a on se stal mocnějším a ještě mocnějším. Už mu schází jenom maličkost, upřímné slzy holčičky-dvojčátka, potřebuje alespoň deset kapek.
I lidé ve vesnici si uvědomili, že dvojčátka si nevymýšlela a zlá čarodějná síla se rozmáhá po celé obloze, která je stále černější a nevěstí nic dobrého. Maminka a tatínek Dominika a Daniela mají hrozný strach o své děti a nevědí, co si počít. Je jim jasné, že Daniel se vydal sám za svou sestřičkou, ale hledat je jít nemohou. Děsivé černé mračno nad vesnicí vytvořilo i neviditelnou stěnu kolem celé vesnice. Kdokoli chtěl projít ven, dostal zásah bleskem. Nezbývá tedy nic jiného než čekat a doufat v zázrak. Tato událost stmeluje všechny vesničany, kteří se sešli v místním kostele a se strachem v očích se dívají z oken na zamračenou oblohu, drží se za ruce a snaží se nepropadat panice.
Mezitím se Daniel blíží ke skalnímu útvaru, kde pravděpodobně sídlí zlý čaroděj. Řídí se svými pocity, které mu říkají, že za těmi studenými kameny ustrašeně tluče srdíčko jeho sestřičky Dominiky. Světlušky ho dovedli až ke skalám. Ty jsou však kluzké a strmé. Jak jen se dostanu nahoru ? ptá se sám sebe malý kluk. Kdo mi v tomhle hustém lese, kde není slyšet ani ptačí písknutí, pomůže ? Daniel je nešťastný, čas běží a černých mračen přibývá a pokud něco neudělá, stane se určitě něco zlého nejen jeho sestřičce, ale i všem ostatním lidem.
A najednou zčista jasna se objevuje na jeho rameni malá veverka a povídá : „Tvoje sestřička mi včera zachránila život, když mě dostala ze spárů těch zlobivých a závistivých holčiček, které mě chytily a ubližovaly mi. Za to teď pomohu já tobě. Pojď za mnou. Ukážu ti tajnou stezku do jeskyní. Ten starý zloduch se po ní také vracívá ze svých výletů, kdy chodí ubližovat nejen lidem.“ Danielova tvář se rozzáří a spěchá za veverkou po kamenité přesto však schůdné cestičce vzhůru k vrcholům skal. Cestou přemýšlí, jak na čaroděje vyzrát, aby nedopadl špatně a s ním i celá vesnice. Když dorazí ke vchodu do jeskyně veverka ještě povídá: „Dej si na něj pozor, nemá slitování s žádným živým tvorečkem a pořád něco povídá o spoustě vody, třeba ti to pomůže.“
Daniel se vydává hlouběji do jeskyně. Zima a vlhko mu proniká pod kůži a je moc rád, že si vzal teplou mikinu a že ji nese i pro Dominiku. Zápach z vařeného lektvaru cítí stále blíž a také ustrašené vzdychání jeho sestřičky se přibližuje. Najednou mu uklouzne nožička po mokrém kameni, sveze se k zemi a kutálí se, až skoro k ohništi pod kotlem. Čaroděj na něj zírá pln opovržení a hněvu, jen se na něj vrhnout, až úplně zapomněl na svou kouzelnou hůlku a nechal ji ležel na kameni nedaleko kotle. Moment překvapení se mi moc nepovedl, pomyslí si Daniel. Vstane rychle ze země, zvedne hlavu a povídá tomu rozlobenému starci : „Dobrý večer, stařečku, přišel jsem si pro svou sestřičku ! A chtěl jsem se zeptat, když tak moc toužíte po vodičce, jestli by Vám nestačil ten rybníček nedaleko odsud ? Teče do něj potůček, takže je tam vodička pořád. A mohli bychom být všichni spokojení a nemuselo by se nikomu ubližovat.“ Starý čaroděj se začne hrozitánsky chechtat, když vyslechne Danielův nápad. Dominika si mezitím všimne čarodějovi hůlky a zatímco se stařec baví s Danielem, snaží se přiblížit ke kameni, kde hůlka leží. Není totiž svázaná, protože čaroděj jí pořád vyhrožoval hůlkou a myslel si, že na takovou malou holčičku není třeba provazu, aby se bála a poslouchala. Teď toho mohla Dominika využít.
Daniel si všiml, že se jeho sestřička někam snaží přiblížit a tak je rozhodnut rozptylovat čaroděje co nejdéle. Stařec se pomalu uklidňoval ze svého záchvatu smíchu. A tak chlapec pokračoval v povídání. „Proč se tolik smějete mému nápadu, stařečku. V rybníčku můžete spinkat, aby Vám bylo dobře a tady v jeskyni můžete bydlet ? Řekneme všem ve vesnici, aby se vyhýbali celému lesu a budete mít svůj nikým nerušený klid.“ A upřel na čaroděje svůj tázavý pohled. Zlý stařec se znovu začal usmívat a říká: „Jsi příliš malý na to, abys chápal, co doopravdy potřebuji, kluku, takže se mi kliď z cesty než se opravdu rozlobím a už ti nikdo a nic nepomůže. Tvojí sestru ještě potřebuji. Ať už tě tu nevidím !!!“ A začal se rozhlížet po jeskyni, kde nechal svou hůlku, aby chlapce začaroval, aby nemohl nikomu nic vyprávět a ztuhl mu usměv na rtech. Jeho kouzelnou hůlku držela v ruce ta malá holčička, o které si myslel, že se strachy klepe a sedí bez hlesu v koutě. Začne ji přemlouvat, aby mu jeho čarovnou hůlku vrátila: „Ale no tak, děvenko, vždyť s ní stejně neumíš zacházet. Ještě si ublížíš.“ Dominika mu ale odpoví: „Nějaké kouzlo jsem si z Vašich pokusů zapamatovala, čaroději. Dívejte se !“ A mávne hůlkou se slovy: „abrakametykudavebramhašilarabeskumrikumyšum“ A z čaroděje je malá černá myška, která zmateně pobíhá po jeskyni. Té si hned všimne čarodějův černý kocour a chramst , myška skončí v jeho bříšku. Dominika zahodí hůlku do ohně, chytí Daniela za ruku a utíkají spolu ven z jeskyně. Když už jsou dole u lesní cesty, ozve se hlasitá rána, to jak čarovná hůlka v ohni praskla a kotel s lektvarem vylila do jeskyně, země se otřese a vchod do jeskyně je zasypán kamením. Daniel s Dominikou se radostně obejmou, holčička si vezme od svého brášky svojí teplou mikinu a spěchají domů za maminkou a tatínkem.
Z vesnice opadne neviditelná clona, černé mraky zmizí a sluníčko znovu začíná vykukovat a hřát. Lidé pomalu začínají vycházet z kostela, dívat se k obloze a přemýšlejí, co se asi stalo. Za nedlouho přibíhá Dominika s Danielem a všechno rodičům vyprávějí. Ti jsou šťastní, že jejich děti jsou v pořádku a všichni se vydají do svých domovů.
Od této události se přístup vesničanů ke dvojčátkům změnil k lepšímu. Byli jim moc vděční za záchranu celé vesnice, začali se k nim chovat jako ke všem ostatním dětem a pomalu se sžívali i se skutečností, že Dominika s Danielem mají zvláštní dar porozumět zvířatům a že to k nim prostě patří. Ostatní děti se k nim také začali chovat lépe a Daniel i Dominika teď měli spoustu kamarádů. Hrozící nebezpečí stmelilo vesničany jako nikdy předtím a nikdo už se tu necítil odstrčený nebo nepochopený. A tak Daniel s Dominikou prožili velmi šťastné dětství v přátelském prostředí, než vyrostli a rozlétli se do světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat