Vánoční přání

Kdyby tady byla taková síla,

která by mi dokázala říct,

že i když ji nedoprovází peřina bílá,

umí kouzel stále víc a víc.

V čase vánočním tu možnost máte,

čarovat nejen v srdcích svých,

je na vás jaký dárek dáte,

i kdyby to byl jen z vaší tváře smích.

Kéž je dost splněných přání

pro každého dobrého člověka,

ať hodně dobrých skutků je k mání,

vždyť v srdcích vašich je pravda odvěká.

Ten, kdo pořád bere,

ať zkusí si, co je dávat,

a slza když do oka se mu dere,

pomůže mu každé ráno vstávat.

Lásku, štěstí a zdraví všem svým blízkým,

přejeme v tomhle vánočním období,

ať už ho trávíme se stromkem vysokým či nízkým,

jen ať se nikdo na nikoho nezlobí.

Využijme tento čas k uklidnění našich myslí,

probuďme dítě v každém z nás,

co před očima pohádku si vysní,

a dokáže tak bouři změnit v proud plný krás.

Modlitba pro opravdového přítele

Já svou sílu Tobě dávám,
aby vyplnila místa chladná,
v myšlenkách s Tebou zůstávám,
a to nepřebije nemoc žádná.

I kdyby se v celém světě víra ztratila,
i kdyby Bůh nám nechtěl šanci dát,
já bych se ve svém srdci k Tobě vrátila,
a dávala dál pravdu znát.

Jen láska a vnitřní síla má,
je tím, co tu pro Tebe bude stále,
nezlomí ji ani nemoc zlá,
ani rozsudek mocného krále.

Jen porozumění a touha v nás,
může lámat rekordy,
zlobu změní v obraz všech krás,
a rozezní podmanivé akordy.

Chci, abys věděl, že jsem tu s Tebou,
že na mě se můžeš vždycky spolehnout,
a i když Tě třeba ruce zebou,
nedovol si bez úsměvu ulehnout.

Jsi tu, aby ses předvedl a ukázal,
že stačí chtít a bude líp,
že nic nemůže překazit Tvůj životní bál,
a že změnit směr může i smrtící šíp.

Jen láska a vnitřní síla má,
je tím, co tu pro Tebe bude stále,
nezlomí ji ani nemoc zlá,
ani rozsudek mocného krále.

Jen porozumění a touha v nás,
může lámat rekordy,
zlobu změní v obraz všech krás,
a rozezní podmanivé akordy.

Tak zůstaň a pošli pryč svou bolest,
dej za pravdu lásce a svému přesvědčení,
že nemoc je jen pouhá lest,
aby smrt dostala dobré vysvědčení.

Opravdové přátelství se neopouští,
jen proto, že Tvé tělo trápí starosti,
jako se vždycky najde voda v poušti,
tak každá chvilka může být důvodem k radosti.

Jen láska a vnitřní síla má,
je tím, co tu pro Tebe bude stále,
nezlomí ji ani nemoc zlá,
ani rozsudek mocného krále.

Jen porozumění a touha v nás,
může lámat rekordy,
zlobu změní v obraz všech krás,
a rozezní podmanivé akordy.

Změna

Zrcadlo mých vzpomínek otvírá mi cestu

k řešení mých strastí.

Oblékám si neprůstřelnou vestu

a pod nohama mi suché větvičky chrastí.

Poučena z minulosti,

dívám se dopředu a ještě dál,

všechny podrazy a zlosti,

dávno vítr odvál.

Něco už jsem zažila

a nechci opakovat svoje chyby,

tak to abych se snažila,

chytat jen samé velké a chutné ryby.

Taky máš někdy pocit,

že ti život schválně hází klacky pod nohy ?

Pak je na čase, abys procit,

a objevil svoje skryté vlohy !

Neboj se změny,

nebo se citů a snů !

I v šatech jako z mořské pěny,

můžeš počítat s úspěchem svých dnů !

Buď svůj, buď svá,

i když ti budou bránit nepsaná pravidla,

doba může být zlá,

ale jen na tobě je, jak sladká si uděláš ze života povidla.

Září

Je tu září !
Začala škola !
Chcete slyšel ohlasy ?
Školní lavice a stoly jenom září,
a koho že to volá ?
No naše děti, proč asi ?

Marně hledám touhu po vzdělání
za jejich zakaboněnými tvářemi,
Proč takové šklebení ?
Prázdniny už nejsou k mání,
ale budou jim chybět, zdá se mi.
Jak probudit v nich nadšení ?

Učení je nezajímá,
zábava a lumpárny, to je baví !
Dělat úkoly a psát písemky je za trest.
Proč školu jako svou povinnost žák nevnímá ?
Proč raději narozeniny slaví ?
Místo aby dělali svým vědomostem čest !

Jo, je jiná doba...,
Internet vládne světem.
My viděli to jinak.
Že učitel má respekt a je autorita, v tom byla shoda,
ať byls odchovám autobusem nebo metrem.
A největším netvorem byl na zahrádkách slimák.

Kdo dnes nemá dotykáč a tablet,
ten jako by nebyl,
Ve třídě je za socku nazýván.
Hry a videa, Xbox a televize jsou pro ty děti magnet,
Jaký učitel či předmět by tohle přebil !
K zařazení "zpátečky" vás vyzývám !

Je to těžká práce,
o tom není pochyb.
Vysvětlit jim, že vzdělání má taky svoji sílu.
Tady je drahý každý rádce,
uznat, že v životě má místo i pohyb,
a že s elektronickou hračkou v ruce neudělá do světa díru.

Toulání

Právě když jsem nemocná
a koukám z letního okna ven,
cítím se tak bezmocná,
a tak radši sním svůj sen....

Tulačkou se stávám,
po horách kráčím a skal se dotýkám,
vodomilcům do údolí mávám,
a dál se s překážkami potýkám.

Příroda mě obklopuje,
voní tu les i mech a jehličí,
prach z cest mé boty zásobuje,
a moje plíce městský smog neničí.

Kam se podívám,
je květina, zvíře nebo brouk,
a jak zavřu oči a nikam se nedívám,
vlahý vítr na mou tvář mi fouk.

Je to fajn lehnout si do trávy
a cítit pevnou zem,
kolem nás jsou neobjevené dálavy,
a my jsme ve svých klíckách jen.

Ani se mi nechce otvírat oči,
když slyším hlas budíku,
vezmu si lék a pozvednu obočí,
vzdychnu, kéž můžu jít spát ještě na chvilku.

Co je vlastně správně ?

Poslouchej a uč se,
slyšel pořád v uších,
poslouchej a uč se,
znělo mu celou duší,
a když už byl sám,
přemýšlel "co z toho života mám?"

Dělej to takhle a drž se pravidel,
a on se přizpůsoboval,
dělej to takhle a drž se pravidel,
tím svou mysl zásoboval,
a když se v noci před usnutím zasnil,
zase svůj a šťastný byl.

To se nehodí, nic na svým životě neměň,
říkali mu dál,
to se nehodí, nic na svým životě neměň,
a on se trochu bál,
že bude navždy limitován a omezen,
a nikdy nebude svým vlastním vítězem.

A tak si řekl dost !
Já jsem já a mám svá vlastní přesvědčení,
proč mám čekat na ohlodanou kost,
když můžu být u masa první k nalezení !
A začal poslouchat svou intuici,
a proto už ho neuvidíte zamračeného jít po ulici.

Dělá, co má rád,
naslouchá svým snům a vizím,
nechce ve frontě stát
a dávat přednost cizím.
Je jedinečný jako každý z nás,
jen se nestydí pustit to, co umí, mezi vás.

Vojanda

Pohledu jejích očí se dotkl strach,

čelo se jí orosilo potem,

to co vždycky vídala jen v snách,

stalo se jejím každodenním mottem.

I když se stala bojovnicí,

za právo být tady a žít,

kolik už zapálila nad hroby svící,

když chtěla popřát těm dobrým před zlem klid.

Je to jen žena,

ale všichni by ji měli respektovat,

plná bolesti a bez věna,

odhodlaná si své místo vybojovat.

Strach je nejlepší učitel a rádce,

nastoluje rovnováhu mezi šílenstvím a odvahou,

dovolí ti i pousmát se,

když pořád jdeš dál i když s námahou.

Kdo říkal, že to bude lehké ?

Že život je jen procházkou ?

Kdo by vylézal z pod peřiny hebké,

když další den ho obšťastní jen další vráskou ?

Co dokáže chlap, to ona taky,

postupovat vpřed a nenastavovat nepříteli záda,

dávno nevěří na zázraky,

jen na to, že spravedlnost a život má ráda.

Když budeme mít rádi sebe jako člověka,

a budeme věřit tomu za co bojujeme,

je nepsaná pravda odvěká,

že to co chceme, si taky vybudujeme.

Rozjímání

Vzpomínám si na své sny,
co zdály se mi k ránu,
jak po nich byly krásné dny,
nejen při pohledu na zelenou trávu.

Lehký vánek čechral moje vlasy,
sluneční paprsky se opíraly do tváře,
všude kolem tolik krásy
a z nebe jasná letní záře.

Posadím se do trávy,
zavřu oči,
myslí mi letí moje představy,
jen kdyby tak šlo do nich skočit !

Tam jsem totiž svobodná,
dělám si, co bych chtěla,
svému pravému já podobná,
opouštím to, co bych chtít měla.

Zůstat svá a tedy živá,
někdy mi složité připadá,
pořád se nějaké kritické oko dívá,
co jako kal na vodě vypadá.

Zůstanu a vytrvám !
Tenhle život nechci jen tak přežít !
Všechno do toho dám !
Svou volnou duši budu střežit !

Fotbalový trénink

Levá, pravá, ruce v bok,
dvacet párů rukou "předpažit",
nohy hbitě v skok,
pohybu nemůžou se nabažit.

Fotbalistů parta veliká,
tréninky jsme spojili,
mladší, starší, žádná panika,
něco už jsme zažili !

Tráva se nám zelená,
míč brázdí zem i vzduch,
zrychlený dech nejeden z nich má,
na hřišti je čilý ruch.

První, druhý, třetí tým,
zelená, modrá, bezdresová,
každý chce být gólmanem tím,
kdo do protihráčovi branky míč schová !

Se čtyřkolkou na trati

Motory zaburácí
a zvedá se oblak prachu,
v očích se zvedne vlna strachu,
jak se stroje v zatáčce ztrácí.

Čtyři kola, plech a spousta koní,
krosí si to jeden za druhým,
každý může zamíchat osudím,
když z další zatáčky vyletí jako první.

Prach i bahno zalézá jim pod kůži,
bez helmy a chráničů to nejde,
na rovince přidat, co se do něj vejde,
každý další závod svaly utuží.

Je radost dívat se, jak vzduchem letí,
lavici přeskočí jedna dvě,
někdo s tvrdým dopadem a někdo hravě,
mráz po zádech někdy přeběhne ti.

Je to adrenalin i uvolnění,
odvaha i strach,
pro každého to jízda není,
sledovat stopu závodních drah.

Obloha

Když se kouknu na oblohu,
jak tam mraky plynou,
pomalu se mění a hynou,
mají podobu hory nebo stohu.

Ležím v trávě
a přemítám nad tou okázalostí přírody,
která způsobuje náhody,
co stanou se ti právě,
když je nejmíň čekáš
a tak v duchu přemýšlíš,
jestli to, co o přírodě víš,
nejsou informace, kterých se lekáš.

Vidíš ptáka, bizona i lidskou tvář,
tvoje fantazie pracuje na plné obrátky,
sleduješ ty obláčků hrátky,
za nimiž pomalu vykukuje slunce zář.

Dívej se a sni,
zastav se v kolotoči všechních dní !

Kdybych byl rytířem

Kdybych byl rytířem,
třpytil bych se v lesklém brnění,
pro poddané byl bych velké zvíře
a poslouchal jen mečů o sobe zvonění.

Velký hrad by byl mým sídlem,
vodní příkop kolem,
v něm zapíchané vidle,
pro nepřítele, který pospíchal by ke mě honem.

Měl bych svého vlastního draka,
který sežehl by ohněm,
ty, co kradli by jak straka
a všechny, co páchali by zlo v království mém.

Vládl bych rukou spravedlivou a pevnou,
měl bych respekt lidu.
"Jen zloduši a pokrytci v mém panství popelem lehnou
a dobří lidé nikdy nepoznají bídu !"