Bylo nebylo jednoho podzimu ve Studénce,
přesně na den 14.listopadu
devatenáctistéhodvaapadesátého roku,
narodil se klučina mladé Justové Helence,
a nebýt zavinovačky, určitě by se dal hned do
kroku.
Rudolf mu jméno dali.
Taky brášku Karla a sestru Toničku.
Co ti se spolu nalumpačili a nasmáli !
Neposeděli chviličku.
Tenhle kluk vždycky jídlo miloval !
Jak mu něco pod nos zavonělo,
už mlsal a hodoval,
až to někdy bříško zabolelo !
Dětské radovánky a školní povinnosti
užíval si v Jalovci.
Zdejší byt na náměstí pamatuje dosti
zajímavých příběhů o tomhle lovci.
Potom ho čas zavál do Vagónky-Studénky,
do jejích útrob elektrikářských a redakčních,
taky motorka, čundry, zábavy a holky,
patřili do jeho životních etap akčních.
Byl vždycky plný energie,
i do podnikání se pustil,
též stolním tenisem od mládí žije,
a houbaření vždycky ctil.
Když pak potkal Mirku,
věděl hned, že je to ta pravá,
a tak neváhal vzít si ji za manželku,
snad tuše, že tím život třem svým synům dává.
Pavel, Jindra, Lukáš,
to je Rudolfův svět.
Že tohohle chlapa, Osude, znáš ?
Tak ať jeho život je dál samý rozkvětlý květ !
Veliký dar má,
na co sáhne, to se mu daří,
hraje fotbal, zpívá, maluje i básně skládat zná,
a díky svým vnoučatům nestačí poznávat stáří.
Vždycky umí pobavit i radu dát,
lásku své rodině rozdává celý život svůj,
nikdy se nedokázal starostí či smůly bát,
prostě žije každým dnem a nenechá na semaforu
naskočit „stůj“.
Přejeme mu spoustu zdravíčka,
ať má kolem sebe moc a moc lásky,
kéž mu udělá radost tahle od srdce psaná básnička,
a vždy ho jen posílí každé přestřižení cílové
pásky.
Zůstaň stále svůj a podle svého gusta,
plň si sny, buď nám vzorem a oporou jako dosud,
a ať už je ta polévka života sebevíc hustá,
chytneme spolu tu lžíci a budeme míchat náš společný
osud.
