Ten Swing Coctail, co jsem dneska slyšela,
měl říz a měl štávu,
nebyla to jen Honba za písničkou, co šanci neměla,
vše bylo oblečené
v nonšalantním hávu !
Jako Slunečnice za sluncem otáčen
předal nám Dr. Swing svůj lék,
Tmavomodrý svět v nás zůstal nedotčen,
protože „Šaty
dělaj člověka“, někdo řek.
Ale ať jsi chudý nebo
bohatý,
vychutnávej Světla promenád navzdor osudu,
protože jednou Když jsem kytici vázala, asi už popátý,
tak to vyšlo a já
nemusela říkat Už nikdy víc milovat
nebudu.
Říkej mi to potichoučku,
aby nás
neslyšela Černá kára osudu,
s stejně jako Motýl dosedne na květinu polehoučku,
„Tak abyste to věděla“, začíná slibnou etýdu.
V opeře jsem byla jen jednou,
a i když nezněla
honosně jako Aristofanes,
zanechala ve mě vzpomínku
věrnou,
tenhle silný žánr
stejně jako swing se mi do srdce zanes.
Mám malý stan, když zazní sálem,
jako Dva modré balónky se chci začít
vznášet,
a i když dnes byl Docela všední obyčejný den málem,
každý tón byl jako Prostý lék, co se mi na duši začal
snášet.
Teď mohla bych říct „Je po dešti“,
a i přesto dívka
vedle mě Oči má sněhem zaváté,
potkalo nás všechny
velké štěstí,
že směli jsme slyšet
a vidět vše až skoro do hodiny desáté.
Jdu si jen tak po schodišti divadla Na Vinohradech,
a To se nikdo nedoví, co se mi teď honí hlavou,
každý totiž ví, že Smích je lék, i v těchto zdech,
a mě s úsměvem
na rtech teď v hlavě melodické myšlenky plavou.
Je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých
z nebe,
zpívají si Milenci v texaskách, co se šinou
po schodech přede mnou,
vidím se kolem
mihnout Pramínek vlasů a slyším „Tereza“ vedle sebe,
a vážně se mi nechce
odcházet domů tou ztichlou tmou…..
