Měsíc únor je skoro
v půli,
a já se dívám po
ulicích,
jestli budu mít tolik
smůly,
že nenajdu Tě
v kyticích.
Jak z tolika
barev a květů vybrat tu pravou,
prý „řekni to
květinou“,
nepřestávám kroutit
hlavou,
abych našel tu
jedinou.
Květina, co vyzná Ti
mou lásku,
lépe než tisíc slov,
výrazněji než hudba
na pásku,
a jednoznačně jako
výstřel, co zahajuje lov.
Kdybych jen správnou
volbu tušil,
vzal bych hned celou
kytici,
práci bych si pro
dnešek zrušil,
protože jen
s Tebou být teď chci.
Nejen pro to, že je
Valentýn,
je mi s Tebou
prostě fajn a moc,
nechci vidět na Tvé
tváři žádný stín,
chci jen laskat Tvoje
tělo každou noc.
Užijme si tento den,
když má být, tak ať
je, plný lásky,
splňme si ten krásný
sen,
být si sobě navzájem
spontánně a bez nadsázky.
Něhyplné únorové
chvíle,
máme tu my, teď a
tady,
naše rty jsou právě
naše cíle,
a nepotřebujeme žádné
moudré rady…..