Kolikátý lístek už ze stromu spadl,
a přikryl zem jako teplá deka
vzduch den ze dne ochladl,
a krásně dýchat se nechá.
Tolik barev, co podzim má,
a lidé je skoro nevidí,
každý spěchá co to dá,
a to se třpytí, druhým závidí.
Vůně lesa a vítr ve vlasech,
kdo to dneska ocení,
jsme zavření ve čtyřech zdech,
a svět kolem nás se přece nemění.
Otevři oči a rozhlédni se kolem sebe,
no není to krása !
Čerstvý vzduch, šumění listí, modré nebe,
to je lidské duše spása !
