Vzpomínám si na své sny,
co zdály se mi k ránu,
jak po nich byly krásné dny,
nejen při pohledu na zelenou trávu.
Lehký vánek čechral moje vlasy,
sluneční paprsky se opíraly do tváře,
všude kolem tolik krásy
a z nebe jasná letní záře.
Posadím se do trávy,
zavřu oči,
myslí mi letí moje představy,
jen kdyby tak šlo do nich skočit !
Tam jsem totiž svobodná,
dělám si, co bych chtěla,
svému pravému já podobná,
opouštím to, co bych chtít měla.
Zůstat svá a tedy živá,
někdy mi složité připadá,
pořád se nějaké kritické oko dívá,
co jako kal na vodě vypadá.
Zůstanu a vytrvám !
Tenhle život nechci jen tak přežít !
Všechno do toho dám !
Svou volnou duši budu střežit !
