Život šedou barvu měl,
byl pustý jen,
nevýrazně vyhlížel,
studil, jak deštivý den.
Pak jak blesk z čistého nebe,
když procházela jsem ulicí,
a uviděla Tebe,
s tím zářivým úsměvem na líci !
Pohled střídal pohled,
oční víčka se stydlivě klopila,
nebylo třeba mít dalekohled,
jiskra mezi námi přímo zářila !
Náhle se mezi nás postavil autobus,
přerušil jiskření a pohledy toužebné,
než přeběhla jsem ten k Tobě cesty kus,
odvezl vše, co mohlo se nám stát vzájemné….
Žádné komentáře:
Okomentovat