Domov

Tráva zelená, šustění lístků stromů,
čerstvý vzduch mě láká domů,
po cestě někdy horší, jak na Okoř,
přesto se klidně světe zboř,
ale já nechci být na jiném místě,
než tady, kde mám své štěstí jisté.

I kdybych procestoval celý svět,
prohodil za život jen pár vět,
i když mě někdy okolí rozlobí,
a špatná nálada se vě mě násobí,
nikdy neřekl bych, že chci pryč,
ušil bych si na sebe jen z obav bič.

Tady jsem se narodil a znám tu každý kámen,
tady taky jednou nademnou všichni řeknou amen,
a s touhle půdou spojen zůstanu dál,
a tak to bude i kdyby mi nabízeli peněz plný sál,
moje srdce zůstává v těchto zdech,
a mé tělo tu žije, dokud mu stačí dech.

Zanevřít bych nemohl na ta okna malinká,
vzpomínám, jak je ještě natírala moje maminka,
jó, čas letí a život jenom jeden mám,
nemyslete, že ho jen tak promrhám,
budu tu vždycky žít, jak svědomí mi dovolí,
a moje srdce bude bít a rozum mi to povolí.