Hvězdy

Noční oblohu zasypaly hvězdy svými těly,
miliony stejných teček,
a přece každá jiná.
Zatímco jedna jasněji září,
druhá už pohasíná.
Pokaždé jinak se na nás obloha tváří,
tajemná, se spoustou hlavolamů a léček,
pro ty, kdož by jí lépe poznat chtěli.

Má hlava je plná představ a snů,
o tom, co se tam nahoře asi všechno skrývá….
Je tam někde další život ?
Nebo jen kameny a síru hlídá,
ta hvězdná zář, co vysílá emocí průvod ?
Tolik očí je denně vídá,
tolikrát v nich jas, neklid nebo i slza bývá,
tak jen je pusťme do svých dnů !

(báseň otištěna v básnické sbírce Pár střípků 2009 - získala 3.místo)