Oheň

Hřeje, pálí, sálá,
olizuje další a další kusy dříví,
zaslouží si obdiv, respekt i strach,
jenž na vědomí dává,
když pohasíná i když znovu sílí,
je nejlepší pomocník i krutý vrah.

Oranžově šlehající plameny,
přitahují našich očí pohledy,
natahujeme k nim ruce, aby odešel z nás chlad,
jindy zas oči, žárem zrazeny,
myslí probíhající, zda je oheň tím, co uvidí naposledy,
plameny, co mají stále větší hlad.

Jeho náruč nebezpečí skýtá,
dokáže nás zahřát i popálit,
zacelí bolestivou ránu nebo zničí celý les.
Září, kterou vydává, nás varuje i vítá,
jindy představuje bezpečí a klid,
měli jsme před ním respekt včera, mějme i dnes.