Kryštůfek

Blonďaté vlásky, krok ještě trochu váhavý,
společnost mu dělají kamarádi plyšový,
má úsměv na tváři a radost v očích,
v těch krásných očích klučičích.

Před rokem koukal ještě na svět z kočárku,
teď už ho po vlastních nohou objevuje.
Má radost z tohohle životního dárku,
a běží a ručky k mámě natahuje.

Kryštůfek mu říkají,
a dopustit na něj nedají,
všechno kolem ho stále zajímá,
až ta zvídavost někdy skoro dojímá.

Je to zdravý a hezký kluk,
silná osobnost mu kouká z oček.
Asi bude po mamince, ale o tom ani muk,
prý to povídala některá ze sněhových vloček.

A jeho táta ! To je správný chlap,
dá už pozor, aby vždycky dobře šláp.
S mámou a tátou mu bude vždycky prima
a ani jeho ručkám ani jeho srdíčku nebude už nikdy zima.